Jak si vybrat štěně

Článek o tom, jak si vybrat štěně tornjaka jsem vůbec neměla v plánu psát. Nicméně v rámci jiného mého "výzkumu" jsem přišla na to, že není tornjak jako tornjak a ne vše je zlato co se třpytí. Vím, že článkem můžu naštvat hodně lidí, svých krajanů, ale o to mně opravdu nejde. Jde mně pouze o dobro tornjaka, o podporu opravdových chovatelů a rozšíření povědomí o tom, co by se mohlo stát, pokud bychom si dováželi štěně tornjaka, aniž bychom řešili spoustu důležitých věci. Doufám, že tímto pomůžu milovníkům psů, milovníkům tohoto plemene, aby si dovezli zdravé tornjaky, plemeno, které je svým vzhledem a povahou pastevecké!

Jak nám holky rostou, pomalu řešíme výběr krycího psa. Máme sice ještě čas do května příštího roku, ale jak jsem zjistila, najít vhodného krycího psa, tornjaka, není vůbec tak jednoduché, jak jsem se původně domnívala.

V Chorvatsku není pes, který by mě kvalitou zaujal - to víte, pro vaše „děti“ nikdy není nikdo dost dobrý. Jedině psy z CHS, ze které máme naše holky, ale jedná se o psy příbuzné těm mým. Mám zájem o novou krev. Rozhodla jsem se vrátit se ke starším kořenům do Bosny. A to zapříčinilo můj tvrdý náraz do zdi reality! Mám pocit, že čím hlouběji pátrám, tím až nepředstavitelně neuvěřitelnější věci zjišťuji. Pes, kterého jsem s velkou parádou objevila, úžasný samec, pevné kostry a typické hlavy, kterému by mělo být nyní osm let, tak pravděpodobně již nežije. Slehla se po něm zem. Jak jsem zjistila, byl neplodný. Takové psy a feny, kteří nejsou schopní mít štěňata, řeší v zemi původu velmi rychlým procesem…. Chápu z hlediska chovu, a s tím i souhlasím, že se pes z chovu vyřadí, ale v Bosně je to rychlý proces trochu jiným směrem – pes je zastřelen. Nepochopím, že opravdu necítí nic ke svému psu, že ho s chladným srdcem prostě jen tak zastřeli? Anebo mně udivily časté změny majitelů psa. Vypadá to, že pes je vnímán pouze jako kus majetku, který přinese výdělek. Pes vymění 5 či více majitelů za svůj život a každý s ním dle vůle a potřeb něco udělá. V databázi tornjaků jsem našla jednoho majitele, který byl zcela jiný než ten předchozí. A pak když jsem se snažila s novým majitelem spojit, anebo zjistit informace o psovi, často se stalo, že ani on ani už vůbec nikdo nevěděl, u koho nyní pes žije, či jestli vůbec žije. Anebo jednoduše, pes je přivázán na max. dvoumetrový řetěz a je na něm celý svůj život. Tento obrázek uvidíte dost často....

Známá z Chorvatska sděluje její vlastní zkušenosti, to co viděla, to co zažila, ale že nechce být jmenovaná, nechce vůbec, aby se vědělo, že mluví o týrání psů v Bosně a v Chorvatsku. Je vůbec někdo schopný veřejně pojmenovat tento problém problémem? Bude někdo v těchto zemích dost silný na to? Anebo pořád budou řešit to, že raději budou dělat mrtvého brouka, jen aby se o nich nepovídalo nic špatného? Dokonce při dotazu na tornjaka, na internetových stránkách Bosny a ještě více v případě stránek v Srbsku, je možné shlédnout videa přímo psích zápasů, kde jsou využívaní i tornjaci…. Ani tá skutečnost, že moje oblíbená CHS zachránila jednoho takového tornjaka, mě nepřiměla pomyslet si, že těch psů je v tomto „sportu“ takové množství. Vím, že když ho našli po mnoha zápasech, měl pouhých 26 kilo! Dospělý tornjak! Nyní, kdy je fyzický ve správné kondici, má kolem 60 kilo! Je to opravdový medvěd. Dnes opět čtu upozornění spolku „zvířecí policie“ z Chorvatska, aby si všichni, kdo mají zájem pomoct psům bez majitele a najít jim nový domov, dávali pozor, komu psy dávají. Že mají zkušenosti, že jsou tito psi používaní právě k psím zápasům. Je mi z toho velmi smutno a moje pátrání se chtě nechtě ubírá i jinými cestami, než je pouze najít krycího psa. Je to velmi smutný a neuvěřitelně krutý svět.

Vrátím se nyní k neplodnosti a mému původnímu výzkumu. Více jsem pátrala nejen na internetu, databázi tornjaků, ale i dotazy po známých z Bosny a z Chorvatska. Většina odpovídá „Nenech krýt své feny psy z Bosny! Nikdo ti nezaručí zdraví psa! Je zde obrovský počet psů nakažených herpes virem! Ještě větší počet uhynulých vrhů. Pokud o psa opravdu stojíš, max. umělé oplodnění.“

Začala jsem i zde více řešit hloubku informaci. Zjistila jsem více neplodných psů a fen. Také zmizeli, byť byli obdivovaní kvůli jejich nádhernému vzhledu. A jaká katastrofální čísla uhynulých celých vrhů, či části vrhu! Některé hlášky uvádím -paradoxně hlášky majitelů fen z facebooku:  „Fena porodila 15 štěňat, na prodej 4 (zbytek uhynul)“, „Bohužel, musím oznámit, že již nemáme žádné štěně. Oba vrhy nám uhynuly.“  Jsem si vědoma přítomnosti tohoto viru a vím, co dokáže způsobit, ale že to chovatelé vůbec neřeší! Že je to taková součást běžného života, že se zcela normálně hlásí do světa. Něco jako: „…my měli herpes/parvo. Neřešíme to. Ale vezměte si štěňata od nás příště! Příště to jistě vyjde.“

:(((( zdá se vam toto štěně zdravé??? foto z Bosny

Vím, že pokud jsem se bavila s chovateli zde v ČR, tak je zajímá historie psa, kterým chtějí krýt. Případně si majitelé krycích psů chrání také své psy. Ale tam tyto informace zajímají pouze hrstku lidí. Jen nakrýt a uvidí se. Možná jsem naivní a funguje to všude stejně… Parvoviroza, na kterou jsme doplatili při odběru našeho prvního štěňátka z Chorvatska, mě již neudivuje, vzhledem k lavině informaci, která se na mě nyní hrne. To, že se mně do emailu „chovatel“ přiznal, že neočkuje své psy ani štěňata, protože toulaví psi jsou také zdraví a nikdo se o ně přece nestará! A i když od něj neodeberu štěně, tak se jedná o tak rozšířenou infekční nemoc, že to odnese i mé naočkované štěně…

Berou psy opravdu již jen jako majetek k obchodování? Ne že bych to neviděla i v jiných zemích, ale počet byl mizivý. Viděla jsem i v BIS kruhu majitele fyzický potrestat svého psa, protože nevyhrál! Ale stejně trvám na tom, že v těchto zemích je situace psů horší. Vedle toho, že k jedné feně nechají připustit 5-6 psů najednou, neřeší dysplazii, neřeší jiné nemoci - je to vůbec chov?  Ze srdce děkuji za těch pár málo CHS, které svědomitě pracuji na chovu tornjaků a toto řeší. Ovšem nechci, aby vyznělo, že všichni v Chorvatsku to řeší a v Bosně nikdo! Tak to není. V obou zemích je i jedna i druhá strana! Nicméně je pravda, že v Bosně je tato situace určitě o poznání horší. Hodně lidí může namítat, že je to původní plemeno a že tím, že v Bosně nedělají řízený chov, tak o to jsou tornjaci v této zemi více těmi pravými tornjaky. Ale je tomu opravdu tak? Nesklouzne to již k tomu, že tímto neřízeným chovem projdou dědičné nemoci, které se budou šířit dále jako lavina? Je třeba, aby pes, který má být chovný, splňoval i jiná kritéria než ta, že je urostlý a krásný? Pokud si prostudujete databázi tornjaků, najdete mnoho fen, které mají štěňata každého půl roku. Některé je mají i po 2-3 měsících. Za prvé, ano, feny tam rodí jak jabloně a opravdu se odstaví štěňata co nejdříve, aby mohla fena hárat také co nejdříve. Za druhé, známí fakt: štěňata, či celé vrhy jsou psany na jinou, zaručenou fenu. Kdo jsou opravdu rodiče? Proč bylo třeba měnit i matku v papírech? Má předkus? Dysplazii? Či ještě hůř? Nerozšíří se tímto i příbuzenská plemenitba? U skoro žádného psa si nejste jistí jeho původem. Otec je psaný dle barev štěňat, protože jak si chcete být jistí, který z 5 připuštěných psů je zrovna tím šťastlivcem? A pak další generace. Kterým psem kryji? Opravdu není příbuzný, případně ten skutečný otec? Tornjaci z Bosny jsou vyšší než je to psané v standardu, psi jsou i 77-78 cm(standard je max. 70cm +-2cm). A ano psi jsou to opravdu nádherní, proporcionální. Velmi často silné kostry, která dokáže udržet tuto velikost. Mluví se již o tom, že se posune maximální výšková hranice. Nejspíš k tomu i dojde. Standard tornjaka je prozatímní a je v desetileté zkušební době, právě kvůli různým úpravám a doladění plemene. 

Ale neměli by se už také probrat a říct si, že tornjak je národní bohatstvi! Není nejdůležitější dostat co nejvyššího psa, ale zachovat ho zdravým! Co tak udělat tečku za neřízeným chovem a vstoupit do světa chovatelství? Co tak získat kvalitní psy? Ještě mají dost kvalitních a nádherných jedinců. Srdce mě bolí pomyšlením, co s nimi udělají. To pomyšlení, že projdou také neřízeným chovem, že místo, aby potvrdili jejich kvality, nakryjí je dalšími nekvalitními psy, kteří by již vůbec neměli být předmětem chovu tornjaka! Co dysplazie?  Odpověď by byla: „Co to je?“. Ano v Bosně najdete asi do max. 5% rentgenovaných psů na dysplazii. Takže to, že si dovezete štěně, které ve třech letech nebude schopné chodit, je dost možné… Je dost pravděpodobné, že dovezete psa, který bude mít chůzi i na souší podobnou plavání – již jsem také viděla. V Chorvatsku jsou mnohem zodpovědnější. Většina psů tyto snímky má za sebou. Druhá věc je, že velký počet psů v Chorvatsku je z Bosny. Jejích rodiče neznámí, dysplazie neznámá, ale často mají na snímcích 0/0. Bohužel se ale chovatelé a ani Vy jako budoucí majitelé, nevyhnete zase štěňatům, která budou mít vysokou dysplazii - je to přece jen dědičné a geny předků se přenáší. V mém případě je také matka mých psů z Bosny. Toto byl její třetí vrh. Zatím výsledky dysplazie vypadají dobře, až na pár výjimek. Také nevím, co bude dál…Ale to je tak u tornjaků. Nicméně celá otcova strana je prokazatelně známá a je na tom dobře s těmito výsledky. A to je to, co se minimálně musí hlídat. Pokud nevíte původ jednoho z rodičů, lze dosáhnout řízeným chovem kvalitní psy. A to je to, o co se teď v řízeném chovu uvědomělí chovatelé snaží. Ale nevědět vůbec žádnou historii mně už přijde ruská ruleta, ale s naplněnými všemi komorami. Dalším nešvarem je skus. Tornjak místo aby měl nůžkový skus, dost často již má těsně nůžkový anebo klešťový. A tito psi se i nadále pouští do chovu! Teď, na poslední výstavě v Chorvatsku, jsem mluvila s jedním majitelem tornjaků. Také je i chová. Má psa koupeného z Bosny, kterého si pořídil již jako šampiona Bosny. Tento pán mně předával moudra v tom smyslu, že by více jak 50% tornjaků měla být odebraná chovnost a že by se mělo začít od začátku s tím nejlepším materiálem. Pokud mluvil o svém psů - souhlasím. Ale měl s sebou dvouletou fenu, která byla velikosti a stavbou, po tom co jsem si odmyslela barvu, border kolie. Ze 4 výstav, na kterých jsme byli spolu, výsledky ze tří byly: na jedné výstavě ji nechtěli ani posoudit, na druhé dostala dobrou a na třetí velmi dobrou. Takže, ano, budeme kritičtí k cizím psům, ale před svým vlastním prahem si nezameteme. Klasika.

takto žiji někteři tornjaci

Také nevím, kolik ještě mrtvých štěňat chtějí mít? Pokud jim jde o peníze, copak by toto neměli řešit!? Přece zdravý pes jim vynese více živých a zdravých štěňat, které budou moct zpeněžit! A zažít radost z toho, když mně vyroste můj vlastní odchov a já budu na něj pyšná! Proč někteří z těchto „chovatelů“ toto nevidí a nezačnou se chovat zodpovědně?

 Tornjaky chci, ale ne za každou cenu! Občas je mně opravdu velmi smutno, když vidím, že se do všech koutů světa vyváží tornjaci s velkou slávou, ale nikdo z těchto cizinců nemá vůbec ponětí o tom, co kupují! A pak až jim tito psi dospějí a až je budou chtít použít do chovu,  tornjak často již nebude tornjakem… Nebude to sebevědomý, nádherný a robustní pes, který patři do rodiny pasteveckých psů. Na fotkách tornjaků z různých zemí, kam si je noví majitelé vyvezli, vypadá tornjak často jako zcela jiné plemeno, než jak vypadá v zemích původu, v Bosně a Hercegovině a v Chorvatsku. Dokonce se na sociálních sítích chlubí, jak jejich dospělá fenka váží 30 kilo … Jsou to lehcí, křehcí psi, kostry, která by odpovídala psům spíše loveckým. Ale pokud je tornjak pastevec, věky pokoušený přírodou a vlky či medvědy, ptám se sebe, opravdu by tito drobní „tornjaci“ mohli ochránit ovce před vlky? Opravdu by přežili? Kdo za to může? Rádoby chovatelé. Málem se nám také stalo, že jsme si dovezli takovéto tornjaky. A proč to vím? Jeden chytrý chovatel měl skvělou připomínku: ať nám dají nejhorší štěňata, protože Česko je kynologickou velmocí a tak za chvíli bychom jim dělali nevítanou konkurenci. Naštěstí naši chovatelé jsou rádi, když vyvezou kvalitní odchov a to platí i o psech až v Kanadě či Americe, protože se nyní všichni k nim vracíme jak pro nová štěňata, tak za krycími psy. Takže při pohledu na některé psy je mně jasné, že chovatel sám asi nestál o to, aby bylo vidět, jaký dobrý chov má, když nevyveze dobré psy. Nedává mně to ale vůbec smysl. Je to přece jeho vizitka, jeho reklama!

Prosím, kdo uvažujete o koupí tornjaka v Česku, prosím, dívejte se na všechny tyto faktory. Rozhodně netvrdím, že mnou vybraná CHS je ta jediná. Jsou i jiné, ale podívejte se, co nabízí, jaké má psy. Jaká je historie jejich chovu. Jak vypadají jejich odchovy? Jsou to opravdu pastevci, anebo kolie?! Nic proti kolii-ta opravdu má vypadat jak vypadá, ale tornjak je pes jiné konstituce! Je to hlídač stád, ne naháněč! Takže všichni, co se mě dotazujete na tornjaka, máte zájem je také vlastnit, mám jedinou věc, kterou vám můžu vzkázat: Ano, doporučuji tornjaka. Je to skvělý partner, kamarád, milující obřík, ale prosím, dovezme si do Česka kvalitní genetický fond! Jsme na začátku, takže to můžeme ovlivnit! Ať nedopadneme jako v Kanadě. Tam se importovala štěňata s dědičnou chorobou, kterou šíří psy jednoho chovatele. Psy zde umíraji mezi 1-2 lety na selhání ledvin - většina jejích populace přenáši gen, který způsobuje špatnou funkci ledvin. Dopisuji si s chovatelkou z Kanady, která teď zoufale hledá zdravou krev a chce dovézt nová štěňata. Nepřekvapilo mě, že už moc nikomu nevěrí...

Nejsem profesionální chovatel, ale možná i právě proto nemůžu pochopit, že s chovem se může počítat jako s kalkulačkou. Vlastním psy posledních asi 17 let, jsem prostě milovník psů. Nyní jsem se zamilovala do tohoto nádherného plemene, do původního, nezdolného a silného tornjaka. A protože vidím, jak jsou výjimeční, chci mít vlastní odchov – radovat se z něj. Úskalí ale je v tom, že jsem si vybrala původní plemeno, málo rozšířené a je to opravdu boj! Vím, že země původu donedávna sužovala válka, sama z těchto zemí pocházím, a právě proto vím i jaké finanční problémy, hlavně Bosnu, sužuji. Rozumím tomu. Ale i přes to doufám, že co nejdříve nadejde den, kdy se chovatelé tornjaků vzbudí a uvědomí si, že tím, co dělají, můžou zničit jedno z nejkrásnějších národních dědictví, které mají! A že se začnou také chovat podle toho, co říkají. Vyřadí všechny geneticky a zdravotně nevhodné jedince a dají na kvalitu. Začnou očkovat, sledovat skus, dysplazii a inbreeding. Prosím, proberte se a zachraňte tornjaka! Prosím, dejte nám možnost poznat toto plemeno takové jaké má být!