Tornjak je silný, pevný, skoro kvadratický pes. Vzhledově vícebarevný či dvoubarevný s hustou a dlouhou srstí s charakteristicky nošeným bohatě osrstěným ocasem. Hlava, uši, přední část nohou a tlapy mají kratší hustou srst. Srst by na jiných místech měla být dlouhá a vytvářet hřívu na krku, zároveň je dlouhou srstí osrstěný i trup, zadní část nohou a ocas.
Tornjak je typickým představitelem pasteveckých plemen. Svou kohoutkovou výškou kolem 70cm nepatří mezi nevyšší a největší představitele. Jeho harmonický vzhled, lehká a elegantní chůze obohacená o dlouhou bílo-barevnou srst. U pasteveckých psů zpravidla existuje jak krátkostrstá tak i dlouhosrstá varianta. Dlouhosrstá varianta tornjaka je v moderním chovu preferovaná. A vzhledem k tomu, ze dva dlouhosrstí rodiče můžou mít potomky pouze dlouhosrsté, tak verze krátkosrstého Tornjaka pomalu ustupuje. To samosebou vede i k zúžení genetické báze - bohužel osud, který již stačil postihnout mnoho plemen psů. Dnešní standard již zohledňuje pouze dlouhosrstou variantu.
Tornjak je stále ještě nehomogenní plemeno a platí, že nemá jen jeden nebo dva typy variací plemene, tornjak má i čtyři typy. Dle zařazení do určitého typu je možné určit, zda pes dospěje ve dvou letech anebo až po třetím roce života. I když je snaha o zformování jednotného typu tornjaka, každý chovatel bude tvrdit, že zrovna jeho tornjaci jsou ti, kteří odpovídají plemennému typu tornjak. V posledních letech se více prohlubuje i rozdíl mezi tornjakem v Chorvatsku a v BiH. V BiH je spíše tendence mít bílo-černé psy anebo psy s pláštěm, a spíše drobnějšího vzhledu. V Chorvatsku je barevná tolerance mnohem širší, což je dobře i z hlediska genetického materiálu, a psi se drží spíše horních hranic kohoutkové výšky, kde je jedním z hlavních kritérii dodržení kvadratických proporci (bohužel ne vždy). Pravda ale je, že když se dívám na výstavách na tornjaky, tak jsou opravdu velmi variabilní. Problém je také ten, že v Bosně se nedělá kontrola kyčelních kloubů a tak není jasné jak to vypadá po zdravotní stránce s tornjakem v Bosně. Přece jen se jedná o velké a těžké plemeno. Bosna také byla ze strany FCI vyloučena ze seznamu států se kterými FCI spolupracuje a tak prozatím, než dojde ke změně, psi z této země se nemůžou účastnit jak mezinárodních výstav, tak ani nemůžou být zařazeni do oficiálně FCI uznávaného chovu (v roce 2013 byla BiH opět přijatá zpět ze strany FCI jako jeji člen).
Tornjak při hlídání stáda (foto nebylo značeno jménem)
Zbarvení srsti je na podkladu bílem s více či méně tmavými znaky. Tornjak nikdy nesmí být čistě bílý. Výše uvedený tornjak má tmavou skvrnu nad ocasem. Obvykle jsou barevné varianty tornjaků značeny jako: méně jak 1/3 tmavých znaků, více jak 1/3 tmavých znaků a plášť.
Gala (maj. Darko a Senka kelemenič) - příklad pláště na tornjaku, trikolor
Na níže uvedené fotce z roku 1977 jsou vidět tři typy zbarvení Tornjaků. Od černého s pálením, kteři již nejsou, přes Tornjaka s pláštěm s dominantní barvou jinou než bílou až po dominantní bílou se znaky jedno nebo dvoubarevnými. Tornjak může mít znaky od žluté přes hnědo-červenou, po hnědou až černou. U znaků vlkošedé či šedé barvy, která naní zakázáná, bych byla velmi opatrná (v minulosti u některých chovatelů proběhlo křížení mezi Tornjaky a Šarplaninci - z tohoto spojení tornjak dědí vlkošedou barvu).
Tornjak je pes, který žije venku a tak ho i matka příroda stvořila tak, aby zvládal všechny nepřízně počasí. Z tohoto důvodu je jeho srst takříkajíc "samočistící". Sama se velmi rychle čistí a vyhazuje cizí tělesa z kožichu. Místo kde před chvílí ležel tornjak po jeho hrátkách v blátě, je plné suchého bláta a pes odchází jako bychom ho právě vyčistili. Hustá podsada chrání jak před chladem a větrem, a také zůstáva skoro až suchá poté co pes vyleze z vody.
Výška psa je 65cm a výše, ideální by měla být 70 cm, -+2cm. Fenky jsou výškově od 60cm. Délka trupu je maximálně o 8% delší jak výška psa(u fenek je to max. 10%).
Tornjak musí mít bohatou srst s hustou podsadou. Psi se výrazně liší od fen. Mají delší srst kolem krku, která jim vytváří typickou hřívu tornjaka psa. Tato hříva je důležitá z hlediska bojů s rivaly. Takto bohatá srst na krku znemožňuje protivníkovi rychlé zakousnutí do krku a v zimě je chrání před chladem. To zda je pes s hřívou pro fenky take přitažlivější, se můžeme jen domnívat:o). Tornjak v zimě rád leží venku na sněhu. Jeho srst na nohou je přírodním izolantem, která je tvořena tzv. praporky a kalhoty na nohách. Často pak, když leží na sněhu na nízké teplotě vypadá to jako by se chvěl. Nejedná se o to, že by tornjakovi byla zima, ale pohybuje jednotlivými svaly a tím nedovolí tělu, aby se ochladilo. Ocas tornjaka je také bohatě osrstěn, a pes či fena ho v zimě často maji pod sebou dokud spí - chrání si tak genitálie a břicho před chladem. Pro pastevce byl dlouhý ocas důležitý pro jejich přehled, kde světlého psa ve stádu mají. Ocas tornjaka je odrazem jeho rozpoložení. Pokud pes mírně stojí s vysoce zvednutým ocasem, pak se pes nebojí, je si jistý sám sebou. Pokud pes schová ocas pod sebe, pak naopak chce schovat pachy a stopy o sobě - kryje identitu v důsledku strachu či nejistoty. Totiž pes jistý si sám sebou, který chce aby okolí o něm vědělo, mává ocasem a tím rozprašuje své pachy - z análních žláz.
"Hřívá" dospělého psa - Lemi Avani Boss-tor - I dobře osrstěné fenky, ale můžou mít hřívu a bohatý kožích
Zdroje informací /Informations from:
