Tornjaci jsou pastevečtí psi a svou práci – hlídání stáda ovcí – dělají dodnes. Nicméně, jako ostatní pastevečtí psi jsou Tornjaci v dnešní době pořizováni spíše jako hlídači pozemků jejích majitelů anebo jako domácí mazlíčci.

Povahu má typickou pro pastevecké psy: mírnou, dobrosrdečnou a především jsou klidní a mají rádi řád a harmonii. Ke členům rodiny jsou něžní a emotivní, pokud jsou správně socializováni jsou i tolerantní k cizím lidem mimo své hlídací teritorium. Jejich teritoriální pud je velmi silný, jsou sebevědomí a samostatní a tak pokud se kolem jejich teritoria začíná dít něco neobvyklého, ihned začnou se zájmem vše sledovat a v případě potřeby se chovat obranářsky. Hlídací pud není třeba u těchto psů nijak vyvíjet, přijde sám s tím, jak pes bude dospívat.

Pastevec potřebuje úkol, v jeho případě přidělené území, za které bude mít zodpovědnost. Potom je pastevecký pes spokojený. Několikrát obejít své teritorium a zbytek času podřimovat, nejlépe na nějakém vyvýšeném místě, které mu bude poskytovat výhled na revír. Neznamená to, že tito psi celý den spí. Naopak, zaznamená jakoukoliv změnu, a to co nejvíce lidí překvapí, je blesková reakce, jakmile ucítí, že jejich zásah je nezbytný a přitom vteřinu předtím vypadali, že jsou zcela v klidu či že spí. Takový veliký pes a v dané chvílí dštící hromy a blesky vyvolává skutečně odstrašující dojem. Ale tak to i má být – aby byl schopný zahnat odvěkého nepřítele. I přes tento zjev se vlci v nevyhnutelných situacích pouští do bojů s pasteveckými psy. A právě kvůli výše uvedenému musí majitel pasteveckých psů poznat, kdy končí představivost a stav klidu a kdy to v očích psa vypadá, že musí zasáhnout. Poznáním každého vlastního psa může majitel předejít nepříjemným situacím. Již od štěněčího věku musí pastevecký pes poznat, že je majitel ten, kdo je hlavní a sám určuje, kdo je vítaný a kdo ne.

     Tornjak jako sebevědomý hlídač - Jan Boss-tor

A právě proto jsou to psi, kteří vyžadují důslednost ve výchově a autoritu majitele, protože je agresivita u dospělých psů přece jen vrozená. Opuštěných či špatně vychovaných psů je v dnešní době příliš a důvody k tomu můžeme vidět vždy v majiteli. Majitel vždy musí mít hlavní slovo a mít pevnou ruku, jinak hlavně psi můžou být v dospělosti výrazně agresivní jak k lidem, tak i k majiteli, ale i k ostatním psům.

Pastevečtí psi nejsou sportovci a tak nejsou vhodní pro majitele se sklonem k aktivnímu životnímu stylu, kteří by se jich chtěli účastnit i se svými psy. Štěňátka musí od ráného věku být seznamována s jinými lidmi a s jinými psy a naučit se základům poslušnosti. Jsou to psi, kteři jsou spokojení na jednom místě – na svém teritoriu. Nepotřebuji nikoho, kdo by je měl zabavit. Dlouhé procházky bude akceptovat, ale většinou je nebude sám vyhledávat, protože to znamená opustit své teritorium a to je proti pudům pasteveckých psů. Problém může také nastat, pokud se pes venčí stále po stejné trase, na nějakém menším parku, kde se pravidelně setkává s ostatními psy, kteří jsou zde také venčení. Zde neznámí psi nebudou vítáni!

Tornjak je jako miminko neodolatelně krásné malé klubíčko. Ale tyto klubíčka rychle vyrostou i do váhy 60 či více kilo. Jsou to psi, kteří se v dospělosti postaví i vlkovi. Jejích základním posláním je hlídací a obranářské a to s sebou nese i určité dispozice k dominanci. Tyto fakta si budoucí majitel musí uvědomit včas a pak mu můžou jedině pomoct, aby se svým psem žil i v městském prostředí v souladu a v míru s okolím.

Tornjak, jako ostatní pastevecká plemena, je velmi inteligentní, schopný samostatného uvažování a rozhodování a rychlého se učení.  Nicméně jako typický představitel této skupiny se schopností samostatného uvažování bude většinou hluchý k povelům klasického výcviku, protože neuvidí potřebu tyto povely splnit. Tornjak není vhodný k standardnímu výcviku, který vyhovuje německým ovčákům, dobrmanům či boxerům. U tornjaků je třeba velké dávky něžné, ale pevné, trpělivé a soustavné výchovy plné lásky.

Tornjak je smečkový pes. Smečka ale funguje dobře, pokud všichni znaji pravidla a pokud jsou pravidla jasná a jednoznačná. Tornjaci maji rádi pravidla, ale právě pokud jsou jim prezentovaná uvedeným způsobem. V jiných případech každé pravidlo se pokusí změnit ve svůj prospěch. Tedy je důležité se psem komunikovat srozumitelně a vždy vytrvat a každé porušení pravidel potrestat.

Pokud budeme mluvit o jejich lásce k vodě, blátu a ostatním zábavám v přírodě, tak si můžete být jistí, že tornjak nic z uvedeného neobejde. Jsou to skvělí plavci, pokud se seznámí s vodou v ranném věku. A pokud si myslíte, že jeho láska k vodě nebude tak velká, pokud ho v mládí s ní neseznámíte, mýlíte se. Stejně každou příležitost, kdy se bude moct aspoň čvachtat ve vodě či v bahně, využije! Je to prostě zábava:o)

     Eligo Zlatna šapa

Tornjaci jsou také skvělí zahřadkáři, naneštěstí svých majitelů. Každá zahrada, ve které je tornjak, musí mít díru velikosti dospělého jedince. Nebojte, nemusíte ji kopat sami, tornjak si ji vždy, s velkou chutí, vykopé sám. Také pokud máte keře, žádné jarní či podzimní zkracování již plánovat nemusíte. Tornjak to udělá za vás. Tuto práci přece miluje! Občas se ovšem do práce ponoří tak hluboce, až se zapomene...Ano, tornjak miluje zahradničení!

Na vlastní kůži jsem to i zažila. Níže má krásná zahradnice Electra Boss-tor :o)

         Vím, že tam něco je......                                                    To ne já...........

Pokud jde o štěkání jsou zde dva názory, které ocituji:

1)"Tornjak všeobecně štěká hodně – je to součástí jeho povahy. Reaguje na každý neobvyklý zvuk, pohyb v blízkosti teritoria, na kterém tráví čas. I delší či častější pobyt v určitém parku, na louce atd. jim dává pocit, že se tady přece jedná o jejích hlídaný prostor. Na svém teritoriu jsou to psi mírní, mimo své teritorium bývají bdělí, byť na první pohled tak vůbec nepůsobí. Ze stavu naprostého klidu se dokáže v případě nebezpečí ve vteřině dostat do stavu naprosté aktivity."

2)"Je to pes, který štěká velmi málo, většinou jen, aby upozornil svého majitele, o blížícím se potencionálním nebezpeči. V Bosně říkaji, že jsou na štěkání skoupý. Toto chování se dá připsat historickým změnám na Balkánském poloostrově. Při Turecké okupaci a jejích pobytu na těchto územích, Turci údajně zabíjeli agresivní a štěkající psy. Právě proto přežili pouze opatrní psy. Tornjaci dědí instinkt pro hlídání stád a praktický je není třebá tomu učit."

Zatím, ve věku 9 měsíců, mé fenečky mně přesvědčuji o obou názorech. Jedna štěká na vše co se pohne a co slyši. Druhá v klidu leží a teprvé, až se opravdu někdo blíži k plotu, běži k tomu místu a začne štěkat. Co k tomu říct, asi je to od pes od psa:-)

Pes Tornjak je výrazně dominantní nad jinými psy. U Tornjaka se musí vědět kdo je hlavní, kdo je ve všem první a velkou roli ve všem hraje i majitel. Když je majitel pevné ruky, psi budou klidnější a také bude méně rozepří mezi nimi. Psi svého majitele berou jako něco, co miluji nebo někoho, koho se bojí, berou ho jako vůdce, ale ne v klasickém slova smyslu, jako vůdce smečky, protože jim majitel nikdy nevezme jídlo, nikdy jim nevezme fenu. Naopak, příchodu majitele se radují, protože je to on kdo je nakrmí, on je ten kdo zavírá a také mu připouští fenku. Při situaci, kdy je k němu puštěna fenka, on si majitele přestane všímat. Tedy, majitel je jen pozitivní či negativní element v jeho životě a proto tornjaci řeší své problémy a alfa místo ve smečce nezávisle na majiteli. Velkou úlohu v životě smečky hraje i boj o vedoucí místo ve smečce. Jedni psi jsou trpěliví a jednoduše se probojují na vedoucí místo postupným „odklízením“ těch na nižších postech, až ucítí příležitost „odzbrojit“ i vůdce smečky a převzít vedení. Někteří zase mají velké a bláznivé srdce a k tomu jsou i vytrvalí, oni se nevzdávají ani silnějším než jsou oni. Někteří jsou velmi silní a neohrožení a ihned se pouští do vůdce smečky, po tomto se mu zřídka kdy postaví ostatní členové smečky. Co je jisté, je, že tornjaci za vůdce smečky nikdy neuznají zbabělce a nejistého psa. Vůdce musí být silný, odvážný, rozhodný a k tomu inteligentní a na psí způsob čestný.

Tornjaci jsou velmi opatrní psi, kteří sami nevyhledávájí šarvátky, ale pokud jsou zahnaní do kouta, jsou připravení bojovat na život a smrt. Sebevědomí je napohled činí nezaujatými okolí, ale ve skutečnosti jsou bdělí a skrytě napjatých a nabroušených smyslů. Jsou známí tím, že jsou vytrvalí ve vykonávání svých rozhodnutí. Jejích loajalita k lidské smečce není dotěrná, ale je absolutně nesporná. Ve vztahu k cizím lidem a psům mimo své teritorium nevykazují agresivitu, opak platí ve vztahu s hlídáním jejich teritoria. Velký rozdíl panuje v chování jednotlivce a v chování smečky. Pokud je pes sám a k němu běží jiný neznámý pes, tornjak ho bude čekat v mírném postoji, se zájmem a v napjatém stavu, při kterém se bude snažit prohlédnout záměr příchozího. Při popsaném neštěká, nevrčí ani neježí srst, jen napjatě očekává záměry. Smečka ale funguje jinak. Je rychlejší a nebezpečnějši. Smečka nečeká, ihned běží do ofenzivy, synchronizovaně, koordinovaně s vrozenou strategií. V těchto případech musí mít majitel výjimečnou autoritu, aby zastavil rozjetou lokomotivu. Neexistuji lepší hlídači. V chování jednotlivců a smečky k lidské smečce nejsou rozdíly. Pouze snad v tom, že je viditelně více soutěžení o přízeň:o).

    Bili (Soko)

U tornjaka, kde jejich chov začal relativně nedávno (v 70-tých letech 20. století) a jejichž základnu tvořili psi přesně dle popisů tornjaků z roku 1067!!!, jak exteriérově tak povahově, je výrazněji pocítit povahu původních pasteveckých psů. Horské oblasti, ze kterých pochází, jsou tvrdá, nepříjemná a surová místa, obzvlášť pak v zimních měsících. Psi, kteří v těchto podmínkách po staletí plnili svůj úkol a byli zvyklí být v podstatě jedinou a hlavní oporou pastevců, se často ocitli v boji na život a na smrt. Takovíto psi musí být ostří a nekompromisní. Psi, kteří by neměli uvedené charakteristické povahové rysy, by se nemohli postavit vlkovi či dokonce i medvědovi, ale utekli by hlava nehlava.

To samé platí i pro inteligenci pasteveckých psů. Pes, který není schopný samostatného a rychlého uvažování a neumí se sám rozhodnout, by dlouho v tomto prostředí nepřežil a pastevcům by nebyl k užitku. Škoda jen, že se tyto jejich povahové rysy moderním chovem, zaměřeným především na exteriér, pomalu mění či zcela vytrácejí.

Všechny živé bytosti mají více či méně vyvinutou agresivitu v sobě, otázkou je jaký spouštěč tuto agresivitu spustí. U psů, hlídačů stád, mezi které patří i tornjak, je to bezesporu narušení jejich teritoria či ohrožení či napadení členů jeho „smečky/stáda“ (kam patří všechna zvířata a lidi žijící na jeho teritoriu). Pozor, tornjak za své teritorium považuje i místo, kde se s členy své smečky zdrží i delší dobu než 10 min. Pastevečtí psi jsou rozhodně více než běžní psi štěkající na dvoře. Jsou typičtí svým nezávislým chováním, ostrostí, spolehlivostí a velmi silným teritoriálním pudem a určitou mírou agresivity. Na druhou stranu jsou to psi něžní, milí, inteligentní a velmi oddaní svým lidem a svému stádu. Opatrní vůči cizincům.

Na rozdíl od Slovenského čuvače či Kuvasze, kteří nejsou až tak teritoriální a kteří umí manipulovat se stádem a toto stádo i shromáždit, toto tornjak neumí. Je to typický hlídač stád.
Ale společným rysem je stále jejich inteligence, nezávislé rozhodování a blízký vztah s jejich „smečkou“. Stejné je i dospívání psů, které mentálně bývá až po dvou letech, spíše i později. Fyzické dospívání je až po třetím roce.

Do věku dvou let, jsou tornjaci „děti“. Tornjak je stále ještě nehomogenní plemeno a platí, že nemá jen jeden nebo dva typy variací plemene, tornjak má i čtyři typy. Dle zařazení do určitého typu je možné určit, zda pes dospěje ve dvou letech anebo až po třetím roce života. I když je snaha o zformování jednotného typu tornjaka, každý chovatel bude tvrdit, že zrovna jeho tornjaci jsou ti, kteří odpovídají plemennému typu tornjak. V posledních letech se více prohlubuje i rozdíl mezi tornjakem v Chorvatsku a v BiH. V BiH je spíše tendence mít bílo-černé psy anebo psy s pláštěm, a spíše drobnějšího vzhledu. V Chorvatsku je barevná tolerance mnohem širší, což je dobře z hlediska genetického materiálu, a psi se drží spíše horních hranic kohoutkové výšky, kde je jedním z hlavních kritérií dodržení kvadratických proporcí (bohužel ne vždy). Pravda ale je, že když se dívám na výstavách na tornjaky, tak jsou opravdu velmi variabilní. Pokud se vrátím k temperamentu a charakteru tornjaka, tak je skutečností, že jich bohužel 60% žije jako kotcoví psí či jsou uvázání na krátkém řetězu! Tito psi jsou zřídkakdy venčení po městě mezi lidmi, dětmi i jinými psy, kromě občasného výletu na výstavy. Tam se tito psi poznají podle strnulého postoje a staženého ocasu mezi nohama, či ocasem, který není nesený nad hřbetem. Vysoko nesený ocas svědčí o tom, že je pes dobře socializován a je v prostředí jiných lidí a psů jako doma.

   Bena Boss-tor s vysoko neseným ocasem

BiH a Chorvatsko relativně pozdě objevily své bohatství a odkaz tohoto pasteveckého psa. V jiných zemích, kde na své dědictví přišli mnohem dříve, jsou pastevečtí psi již dlouhá léta i rodinnými míláčky, jsou v mnoha případech ve městech a jsou běžně venčení na dlouhých vycházkách. Nejsou zavření skoro celý život v kotcích ani spoutaní na řetězech. Takže teď je otázka, kam se dál posunou tornjaci po četnějším přestěhování do měst a městských zástavby. Bohužel ale s tímto přijde i větší počet tornjaků v útulcích. Ten, kdo si je pořídí z nadšení z jejich vzhledu, pokud nebude dobře informován o jejich povahových rysech, v dospělostí může přijít na to, že je pes obtěžuje, vadí mu či dokonce představuje stupeň nebezpečí. Včasné informování, že tornjak je pastevecký pes a co to znamená, může předejít všem nástrahám společného života s tímto vřelým a milujícím obrem. V Chorvatsku a v BiH je bohužel skoro až pravidlem toto řešeno právě přivázáním psů na řetěz, což situaci určitě nenapraví!

Je známé, že každé plemeno ze skupiny pasteveckých psů má svůj určitý specifický rys, který ho odlišuje od jiných pasteveckých plemen. Například u Středoasijského pasteveckého psa se říká, že je chladnokrevný a jasné hlavy, jakoby nezaujatý a to i v situacích, kdy je vlk jen pár metrů od něj. Jiná plemena jen pokud by ucítila pach vlka, začala by štěkat, obíhat teritorium a značkovat ho. O Estrelském pasteveckém psu se říká, že je v menší míře nezávislý než Komondor, který se pouští do ofenzivy, aniž by vypustil jediný zvuk. Pro tornjaka je typická veliká emocionálnost a senzibilita. Nejedná se jen o chování uvnitř své „smečky“ , kde se projevují jako vyloženě milí, něžní a pozorní. V případě změn kolem jeho teritoria, dochází k emocionální explozi, která stejně tak rychle i splaskne, jakmile nevítaná změna v obvyklém řádu a běhu života kolem jeho teritoria pomine. V Chorvatsku, v okolí města Šibeník, se takovému chování tornjaka říká: „… ten je jako nabitá puška, nikdy nevíš kdy vypálí… anebo….nejdříve střílí a pak se ptá, kdo je…“. A právě toto je důležité pochopit u tohoto plemene, jako typické chování a naučit se číst svého psa. Uvedené samozřejmě platí pro dospělé psy.

Chování tornjaka v městském prostředí můžu popsat na příkladu majitele, který se nechtěl seznámit s povahou tornjaka před jeho pořízením: Po tom, co si pořídil tornjaka, protože se mu vzhledově líbil, se mu snažili sdělit, jak tornjak přemýšlí, jak jedná a co je pro něj vlastní. Neposlouchal. Zhruba v roce a půl věku tornjaka se sám zeptal, kdy se tornjak konečně uklidní. Co měl na mysli?       

Situaci, kdy se se svým tornjakem zdrželi déle jak 10 min., například v rozhovoru se známým, si tornjak toto teritorium uznal za vlastní a každého procházejícího člověka „vítal“ hlasitým štěkáním a vrčením, obzvláště pokud bylo již šero. Dokonce občas uměl i skočit směrem k takovému nevítanému návštěvníkovi, ne aby kousnul, ale aby nejspíš svým zjevem ukázal, jak je veliký. Ale přitom při procházkách po městě o procházející lidi ani okem nezavadil. Doma se choval úžasně, obzvláště ve vztahu k dětem. Takže majitel se ptal, kdy se zklidní?

Oficiální popis tornjaka zní: „Typický dospělý tornjak je klidné, na pohled lhostejné zvíře, ale velmi bdělý hlídací pes. S blízkými osobami je nadmíru emocionální. Pokud žije ve smečkách s více psy, prokazuje výrazné sociální vazby. K cizím osobám a zvířatům není zpravidla výrazně agresivní. V situacích, které to vyžadují, napadá i o dost silnější protivníky. Přitom působí opatrně, ale na druhou stranu je uvolněný, vytrvalý a dokáže být velmi nepříjemný v konfliktních situacích.

Odpovědí je tedy, že se jedná o typickou povahu tornjaka a právě proto tornjaci rozhodně nejsou ideálními městskými psy. Hlídači stád nepatří mezi temperamentní a živé psy, a obzvlášť ne mezi nervózní psy, takže uvedený příklad ukazuje jen povahový rys a nelze tedy mluvit o tom, že se jedná o fázi, po které se pes zklidní.

Dostali jsme se k pasteveckým psům – hlídačům stád. Psi, kteří jsou jiní, unikátní, speciální a nejsou pro každého. Jedním ze všeobecného popisů těchto psů je, že jsou nebojácní , sebevědomí, inteligentní, nezávislí a silní. Kromě Tornjaka patří do této skupiny Kavkazský pastevecký pes, Středoasijský pastevecký pes, Kuvasz, Kangal, Šarplaninac, Meremmano, Slovenský čuvač, Krašský ovčár, Anatolský pastevecký pes a mnoho dalších. To nejdůležitější, co mají na mysli, je hlídání a ochrana stáda a teritoria, na kterém je stádo. Schopní psi se sklonem sami rozhodnout a to rozhodnout ihned a na základě toho i reagovat. Společný je i fyzický rozvoj, kdy zhruba do 12 měsíců dosáhnou plnou kohoutkovou výšku, ale v tomto období není pastevecký pes rozumem nic jiného než velké štěně. Jak už jsem psala, psychické dospívání je někdy kolem 24-36 měsíců, tedy dost času na to, aby si osvojili znalosti, které mají být osvojeny. Teď nemluvím o běžném výcviku vhodném pro jiná plemena. Běžné povely, jako“ ke mně“, „sedni“,“ lehni“ a další (nemluvě o aportování) je často zanechájí naprosto lhostejnými. Důvod nemůžeme vidět v tvrdohlavosti či v úmyslné neposlušnosti, ale v tom, že tito psi mají inteligenci posoudit, že tyto povely prostě nedávají smysl. Pokud ale jde „do tuhého“ tak jsou daleko od toho, aby neposlechli. Rychlost jejich reakce, s jakou jsou schopní ubránit teritorium, je impozantní, ale jsou to psi, kteří především mají na rozdíl od ostatních schopnost rozhodnout, zda zakročit či ne, samozřejmě mluvím o plně dospělém psů.

Je mnoho názorů, které říkají, že u těchto psů prostě nebude fungovat princip vztahu alfa (já člověk - vodím, rozhoduji) a ty pes (plníš rozkazy). Pokud požadujete uvedené, nepořizuje si Tornjaka!!! Vztah je spíše partnerský. Mnoho názorů je pro povinné návštěvy psích školek. Tady pozor! Ne každá školka je vhodná pro pastevecké psy. Raději pejska neberte na cvičiště, kde mají pouze zkušenosti se služebními plemeny, kde vás budou cvičit metodou klasické drezury služebních plemen. Pastevečtí psi na tento typ drezury nejsou! Školka, kterou hodláte navštěvovat, musí respektovat povahu a nároky tohoto plemene. Kvalitní školka vás především naučí, jak ke psu přistupovat, jak s ním pracovat, ale hlavní stále zůstává na majiteli psa - naučit se psí řeči. Těžko naučíte pasteveckého psa zůstat ležet na místě, pokud mu na jeho teritorium vstoupil nevítaný host. Také vás nebude slepě poslouchat. A proč byste to i chtěli. Staletí, po která se po těchto psech vyžadovala nezávislost a samostatné rozhodování, aby vznikl jeden inteligentní a sebevědomý pes, by neměla smysl.

Nicméně pokud uchopíte výcvik správným směrem - s respektem k plemenným rysům, dostane se Vám překvapivých výsledků. Osobně mám zkušenosti se skvělou cvičitelkou, Soňou Šabackou, která ctí pravidlo, že každé plemeno je jiné a je třeba se mu přizpůsobit. Extasy je naprosto rozzářená když má poslechnout povel "ke mně"-letí jak střela! Na povel "lehní" hodí sebou na zem, jako by byla lehká jako pírko. A je to jen tím, že pracujeme na principu pozitivní motivace. Žádný dril, ani fyzické nucení. Pes si musí myslet, že to on vlastně chce poslouchat - a funguje to. I když jsem to u tohoto plemene nečekala, jsem naprosto fascinovaná Exiným nadšením při cvičení poslušnosti. Je to neuvěřitelný co píši o pasteveckém psu, ale Exi je v tomto výborná. Ovšem Electra poslechne, ale nadšená není. Tam víme, že jen musíme ovládnout přivolání, pro případ nebezpečných situaci a budu naprosto šťastná. Electra je typický pastevecký pes, se svou hlavou a hluchotou k poslušnosti:o) Ale, jako uvědomělý si majitel tohoto plemene, jsem s tím plně smířená a nic po ní, než jen přivolání, v každá situaci, nebudu chtít.

Jak tornjak dospívá, stává se stále měkčí a emotivnější ke své lidské smečce a má k ní těsné vazby a vůči okolí je stále tvrdší a uzavřenější. Jestliže jeden ostrý pohled ze strany člena jeho lidské smečky zapříčiní sklonění pohledu tornjka, cizince by takový omyl stál hluboké, nebezpečné vrčení. Pokud jde o prostor, ten u tornjaka nehraje velkou roli, pokud je každodenně venčený. Tornjakům stačí tolik místa, aby se mohli volně pohybovat, kde by se mohli natáhnout a občas i změnit místo spánku.  Oni nejsou temperamentní, ve smyslu, že by skákali po nábytku nebo ničili zařízení. Uvnitř domu jsou to velci spáči, kteří nechtějí ani jít ven na balkon, aby náhodou nebyli moc daleko od své lidské smečky. Čím jsou starší, jsou tyto vazby silnější a silnější je potřeba i být co nejblíže svým lidem.

   čím blíž tím líp:o) Senka a jeji Jan

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nyní bych ráda uvedla nádherný příběh chovatelky Snježany Štruklec  a její fenky Loty, na základě kterého je možné vycítit fáze vývoje tornjaka a jeho typické projevy:

Její jméno je Lota. 1.7.2004 bude mít tři roky. Nyní můžu říct, že mám na 95% dokonalého domácího mazlíčka. Proč ne na 100%? Protože v ní dřímou primární instinkty, které nikdy nezmizí. Které můžou ve chvíli i nejdokonalejšího psa změnit v něco, v co byste si nikdy nepomysleli. Ale tak tomu musí být, protože by jinak nebyli to, co jsou. A na nás je, abychom se jim pokusili porozumět, poznat změny v chování a občas se přizpůsobit jejich potřebám.

Lota vstoupila do mého života v jejich necelých třech měsících. Krásná, bílá, rozčepýřená kulička. Hned od začátku fascinovala. Nebrečela, velmi rychle se začala orientovat v novém domě. Na začátku jen dělala menší škody na zahradě. Ostrým hlasem jsem ji upozorňovala na místa, kam nesmí a současně chválila a povzbuzovala kopání na místech, kde mohla „dělat škodu“, na jejích místech.  Neustálým opakováním povoleného a zakázaného „ne“, začala chápat, kam až může zajít a kde je její místo. Někdy jsem skoro i povolila, ale pak jsem si uvědomila, že v takovém případě by nebylo cesty zpět. Nebyla mým prvním psem.

Jak rostla, rostla i její potřeba dobrodružství a poznávání nového. I když jsme každý den chodily na vycházky, nikdy to nebylo dost. Musela vidět a poznat každý kout a každého psa. Některá střetnutí nebyla zcela mírumilovná, ale pro nastolení hierarchie v našem okolí to bylo nutné. To co jsem si všimla, bylo, že Lota nebyla pes, který napadal jako první. I když byla ve svých šesti měsících větší jak většina psů v okolí, prokazovala stále nutný respekt starším.

To v čem se lišila od ostatních psů, byla její vůle. V očích jsem jí viděla, jak má slova a mé příkazy váží a dává do kontextu. V tu chvíli jsem pochopila, že to není pes, kterého budu moct cvičit klasickou drezurou. Každá naše vycházka byla nějakým způsobem výcvik. Od malička jsem ji pouštěla z vodítka. Pokud by šla na jinou stranu než já, schovala jsem se. Tehdy by Lota udělala divný zvuk, abych si jí všimla. To jsem vyšla z úkrytu a šla jsem směrem jiným, než byla Lota. Za chvíli hru pochopila a nemusela jsem ji už vůbec volat. Bedlivě si mě hlídala a dávala pozor, kde jsem.

První vážný konflikt přišel, když Lota měla rok a půl. Když jsme se vraceli z vycházky, potkali jsme velikou, starší fenku ze sousedství. Lota ustoupila na začátek své ulice a zastavila se. Následně vše proběhlo ve zlomku vteřiny. Spousta hluku, cvakajících zubů a starší fenka utekla. Nikomu se nic nestalo. Lota se hrdě nesla ulicí a já jsem pochopila, že můj prozatím skromný pes začal dospívat. V této době začala také vykazovat své první hlídačské schopnosti. Začala štěkat a vrčet na chodce za plotem. Byla jsem si jistá, že nikoho nenápadne, ale musela jsem ji ukázat, že mimo teritorium naši zahrady nesmí reagovat. Dělala jsem to tak, že jsem ji naučila na povel „hlídej dům“ což znamenalo, zůstaň uvnitř oplocení. Stoupla bych si na cestu a zcela bych otevřela branku na zahradu. Lota seděla v zahradě. Když kolem procházel chodec, zavolala bych si ji a uklidila bych ji. V jiném případě bych branku zavřela a nechala ji štěkat.

Lota je i nadále velký mazel, ale pouze pro lidi, které zná. Těm, které nezná, nevyhrožuje, ale nedovolí jim přiblížit se. Protože je většinou na volno, děla to tak, že udělá krok nebo dva dozadu.
Lota není dokonalá. Má své perličky. Nereaguje na „ke mně“ když pro to nevidí pádný důvod (vodítko či pamlsek). Zastaví se a čeká. Když musí chodit u nohy, je to pro ní jako trest smrti a nemůže se dočkat příkazu „volno“. Jako městský pes pouze jednou vlítla do ohrádky se slepicemi. Naštěstí, kromě spousty peří se žádné slepici nic nestalo, až na několikadenní zástavu produkce vajec. Ani jeden můj povel v tu danou chvíli nezafungoval. V očích jí plál jen prvotní instinkt lovec – kořist.

Dnes již můžu říct, že má zcela vybudovanou povahu. Je to mírný, stabilní a věrný pes. Můžu říct jedinečný. Je úžasná, jak svým vzhledem, tak svou povahou. Nicméně, vyžadovalo to hodně času, snahy a lásky. A vůbec ničeho nelituji, protože tu snahu mně každým dnem vrací dvojnásobně. Moje povinnost je dát jí hodnotný psí život a veškerou něhu, kterou potřebuje. Veselé štěkání, mávání ocasem a nekonečná důvěra jsou mně znakem, že se mně v tom daří. Doufám, že v mém životě setrvá ještě dlouhá léta!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

  1. Život s jinými psy je zcela neproblematický, po celou dobu kdy On je šéf.
  2. On vidí každého a registruje vše co se děje v jeho okolí.
  3. Veliký a silný hlídač samozřejmě umí být i veliký mazel.
  4.  K socializaci štěňat ovšem patří i pohodlný gauč v domě, stejně tak jako seznámení se s dětmi i zvířaty v okolí
  5.  Štěňata jsou neodolatelná, tedy, je to ten správný čas pro seznámení ho se sousedy
  6. Pastevečtí psi nepatří do kotce (pobyt pouze v kotci), a ještě méně na řetěz!
  7.  Kdo s nimi žije, musí být připraven na to, že jeho rozkazy budou často ignorované
  8. Stopa není typická pro hlídače stád, ale někteří tornjaci v ní možná najdou zalíbení
  9. Obrana (zakousnutí rukávu figuranta) není pro tyto plemena psů hra. Takováto „hra“ může u těchto psů vyvolat přílišnou agresivitu vůči lidem a proto musí být zcela vyloučená.
  10.  Násilím u těchto psů ničeho nedosáhnete. S čím uspějete, je respekt a „domluva“ se psem.
  11. Z takto velikého psa, nemají strach jen dětí, to se musí také brát v zřetel.
  12. Malý ptáček nebo koťátko, kteří se náhodou najdou někde na dvoře, v blízkostí té velké, zlověstné tlamy, nemusí mít strach. Ale s cizím člověkem, na stejném dvoře, bude jednáno zcela opačně.
  13. Jeden dospělý tornjak a jeden puberťák budou jistě skvělí kamarádi. Ale tento puberťák jistě nebude schopen ovládnout psa v určitých neočekávaných chvílích. 

Zdroje informací /Informations from:

www.tornjak.com

www.bhtornjak.com

www.tornjak.net